Z klávesnice Patrika Pýchy
„Když sem někdo jednou přijede, už pak většinou jezdí často,“ je jednou z prvních vět, jimiž hlavní vedoucí vítá účastníky dalšího ročníku tábora v Růžené. Maťa má pravdu. Náš tábor si zachovává velmi dlouhou kontinuitu. Já sám jsem byl kdysi jedním z těch mrňousů, vykukujících z moře modrošedých triček. Nyní se už několikátým rokem jen líně opírám o zábradlí u velitelské chatky, sleduji scénu před sebou a zapisuji si poznámky, které bych mohl využít pro psaní táborového deníku. Ačkoli mi je stále velmi málo let, řada frekventantů mi doslova vyrostla před očima. S některými vedoucími, stojícími vedle mě, jsem vyrůstal já sám. Všude kolem vystupují duchové minulosti. Je to návrat v čase. Návrat do dětství. Celý příspěvek →